Jak se do lesa volá - až se ucho utrhne... Tak by se taky dalo popsat Kryštofovo zranění. Pořád se někam honil, neustále měl pocit, že má moc práce, že MUSÍ dělat na běžkařských závodech, že se MUSÍME do konce léta nastěhovat na Mělník, že MUSÍ stihnout nějaký pařby v Praze, že MUSÍ chodit běhat... Tak si před pařbou šel do lesa zaběhat, blbě šlápnul a naštípnul si kotník... A měl vystaráno - žádný pařby, žádný práce na fialkách, žádný stěhování v létě. Pěkně odpočívat doma s nohou nahoře, hekat, že to bolí a přemýšlet o tom, kdy teda udělá to, co si myslel, že MUSÍ být ihned. Nohu měl v sádře, ale v práci si zařídil, že bude sedět na ústředně, aby nemusel na nemocenskou. Kluci ho vozili od baráku až k vrátnici a pak už to s berlema dopajdal. A naštěstí mu dělali taxikáře i k doktorovi, takže já mohla normálně pracovat. Teda normálně - přijížděla jsem o něco pozdějc, protože ráno jsem ještě chodila pro rohlíky a noviny, někdy i vyvenčit psa. Však se taky domorodci divili, co dělám po osmé hodině v obchodě a jaktože ještě nepracuju a jestli mám dovolenou nebo co se děje... Ale když kluci vozí Kryštofa z noční, tak to je lepší, nemusím nikam a snídani mi dovezou. Tak si ráda přispím, protože je vedro a i v noci máme doma kolem 28°C a v tom se moc dobře spát nedá. Ale aspoň zase neroste tráva a Kryštof mě ji nenutí sekat :-) A máme naštěstí i vyčerpanou žumpu, tahle úchvatná činnost mě taky minula - odmítla jsem tuto práci vykonávat, protože bych tam ještě mohla spadnout a Kryštof by mě berlema asi nevylovil. Byl tedy pověřen, aby to vyřídil se sousedy, ti se cestou z hospody zastavili u nás na zahradě s traktorem a hovnocucovou cisternou a já zas můžu bez obav pouštět vodu a prát prádlo. Ale aby to nevypadalo, že s Kryštofovou zlomenou nohou se úplně pozastavily stavební práce na fialkách, to zase ne... Já s Bernýskem jsme se snažili, co bylo v našich silách. Jednu sobotu jsme vezli Kryštofa na Mělník na nějaký celodenní kurz, odevzdali ho a jeli pracovat. Cestou nás čekal nákup v Plusu - já za volantem nejsem vůbec ráda, navíc když nevidím přes psa do zadního okýnka a mám se v sobotu vecpat na přeplněný parkoviště u obchodu... Tak jsme zvládli několik dopravních přestupků, nikoho jsme nepřejeli a i tu půlhodinku pejsek v autě vydržel - samozřejmě na zákazu parkování, ale zato ve stínu :-) Já zatím šachovala s basou piv a nákupem na celý měsíc - v lednici už kromě vajíčka a psí konzervy nebylo vůbec nic - spěchala jsem jak to šlo, ale ty důchodci byli fakt neuvěřitelný. Nejenže vždycky košíkama zablokovali uličku, ale někteří se pohybovali ve dvojstupech až trojstupech a konverzovali. No a když jim člověk slušně řekne, aby uhnuli, tak to samozřejmě neslyší, takže je nutný zařvat na celej hangár ZDOVOLENÍM!, aby kousek ustoupili a než stačíš najet do uvolněnýho místa, už se tam hrne důchodce z protisměru... Až jsem z toho rozčilení málem koupila basu dvanáctky. No dvacet minut sprintu po obchodě mi pak vyrovnalo desetiminutovou nudu ve frontě u pokladny a už jsem s košíkem manévrovala k autu. Asi jsem svým přestupkem inspirovala dost dalších řidičů, protože naše auto bylo obklopeno dalšíma vozama a já nevěděla, jak mám vyjet... Ty manévry popisovat nebudu, nakonec se mi to podařilo bez jediného šrámu a uháněli jsme s autem plným jídla a pití na fialky. A už bylo opravdu nechutný vedro. A máme na fialkách lednici? Nemáme... Takže pěkně hupydupy odnosit celý nákup do sklepa v zahradě - už jsem si připadala jako stěhovák, ale ještě pořád to byla pohoda. Dalším úkolem dne bylo dojít dopoledne pro reklamní transparent na běžkařské závody do drogerie a odnést tam fakturu. To se taky podařilo, šl jsme s psíkem pěšky, ten se pak celý uťapkaný svalil v obchodě na chladnou dlažbu a odmítal jít zpátky. Naštěstí transparent nebyl moc velký ani těžký, takže jsem ho i s Bernýskem dovláčela domů v pohodě, pes se hned svalil do stínu, vypil hrnec vody a já se šla ochladit do domku. Abych se na slunci nespálila, namazala jsem se poctivě opalovacím krémem - a to bych nebyla blondýna kdybych takhle kvalitně namazaná nešla zametat ty haldy prachu ze dvorka... Moc hezky se to na ten krémíček nalepilo. Po zametání jsem se pustila do zahradničení, z předzahrádky jsem vytahala několik kbelíků suti, nějaký trámky a asi dvacet šneků. Pak jsem chtěla už naposled vymalovat naši ložnici a ten čerstvě naštukovaný strop se mi v posledním rohu začal sypat na hlavu. Tak jsem se naštvala, ještě v epesním pracovním oblečku, se šátkem na hlavě a pěkným make-upem od prachu a barev naložila psa a nákup do auta a za vydatné bouřky jsme dojeli domů. Kryštof zůstal na Mělníku, měl odvoz po skončení té jeho akce zajištěnej. A přestože jsem se moc těšila na večerní pařbičku, usnula jsem jako špalek.