Tak tahle vypečená záležitost se nestala mně, bohužel jsem jí ani nebyla přímým svědkem, což mě dosti mrzí. Včera měl Rozruch od rána spoustu práce - posekat zahradu, vyčerpat žumpu, vyvenčit psíka a na poledne odjet na pracovní party s opékáním selátka. Už když jsem šla ráno na autobus, tak mi volal, že se situace poněkud mění, protože babičku pustili z nemocnice a tak pro ni jede (sbohem posekaný trávníčku a vyčerpaná žumpo...) No ale to je samozřejmě v pořádku, že vyzvedl babičku, odvezl ji domů, nakoupil jí dobroty a pro mě jako dáreček vzal tašku jejího špinavého prádla. Navíc bábinka prý chtěla organizovat volný čas Janě - že prej když je po dovolený odpočatá, ať se teda taky o něco stará, tak jí Kryštof ještě sprdnul, aby se uklidnila a přestala prudit... No asi byla chvíli uražená, ale nakonec jí to přešlo :-)
Pak jsem neměla už další zprávy o jeho činnosti, protože když mi volal do práce, byla jsem právě na obědě. Ale asi se na pařbičce dobře bavil, protože v jednu ráno jsem mu ještě psala zkušební SMS, zda stále žije. Jen co jsem kolem druhé hodiny ranní usnula (teda můj volný večer byl taky príma, na kole jsme jeli s kamarádama do hospůdky na Štěpán...), přikodrcal se Rozruch domů, vzbudil mě a opileckým hláskem mi sdělil, že mi musí vyprávět veselou příhodu z natáčení - no a i přes moje protesty ohledně pokročilé doby na spánek mi vyprávěl, jak se vrátil od babičky a rychle ještě před cestou na pařbu chtěl vyvenčit psa. Pejsek radostně poskakoval (to je teda naprosto normální, radostně poskakuje a štěká na celý kolo vždycky, když se mu ukáže obojek...) a vyčítal Rozruchovi, že taky neutíká ke vratům - přece jen po tom zlomeném kotníku ještě trochu kulhá a zatím o rychlé chůzi nemůže být ani řeč. Když hoši došli za kostel, podle osvědčeného postupu pejsek dostal povel sedni a bylo mu odepnuto vodítko. Na povel VOLNO zmizel taky ještě normálně v trávě, aby si našel nejlepší pozici pro umístění bobku. A pak v té vysoké trávě asi chtěl trávit víc času než normálně, možná to byla výzva ke hře na schovávanou, ale Rozruch věděl, že je v časové tísni a spěchal dále po cestě přes lávku. Lávka vede přes médii propíranou strouhu, která protéká Spolanou a pak ještě zahrádkářskou kolonií a kolem Libišských bytovek. To, co v ní teče, je podle novinářů jed nejvyšší nebezpečnosti a kdokoli se vyskytuje v blízkosti této břečky, musí zákonitě do tří minut zemřít. Mezi náma, ta voda je opravdu odporná, snad to už ani není voda, ale neznámá tekutina mnoha barev pokrytá žabincem. A ty žáby tam kolikrát i koncertují. Zrovna včera se prý Kryštof podivoval, jak se nám zase strouha pjekně duhově vybarvila a rychle pokračoval v cestě, protože zrovna měla jeden ze svých smradlavých dnů. Pejsek se stále nehodlal vzdálit ze svého úkrytu v trávě, tak na něj Rozruch pro jistotu zapískal, aby aspoň věděl, v kterých místech se zviřátko ukrývá. Jenže naše zviřátko na zapískání vyrazilo z trávy plnou rychlostí vpřed rovnou za nosem a asi si nevšimlo, že je od lávky nějakých dvacet metrů vlevo nebo možná chtěl jako David Copperfield přeběhnout po žabinci, to nikdo neví... Jisté je, že se podle Rozruchových slov najednou země zachvěla a z rákosí vyrazilo strašným fofrem neuvěřitelně monstrum. Jak se TO přibližovalo, bylo úplně jasný, že v tom bahnitém, mokrém a smradlavém převleku je náš milovaný psíček. To už se Kryštof dal radši na chvatný ústup, aby ho Bernýsek neohodil tím smradem, jak má ve zvyku. Je pravda, že nás nenapadlo cvičit štěně na povel „dvacet metrů od nohy”, ale asi by se to teď náramně hodilo. Z další procházky nebylo nic, zato na cestu k domovu se chvatně vydalo podařené duo - Rozruch pajdavý, nasraný a pes špinavý, smradlavý. Ten se měl na zahradě zbavit svojí nové vizáže sprchou z hadice, což je pro něj výraz největší potupy a hanby. Rozhodl se tedy, že si to nenechá líbit a nepodlehne bez boje. Začal s dobrou taktikou - utahat soupeře hned na začátku. Protože Kryštof měl dvouměsíční pauzu v běhání a vlastně i v normální chůzi, prvních několik minut pes vedl. Vždycky se před zadýchaným Kryštofem na chvíli zastavil, ale jen kvůli tomu, aby na něj taky mohl přehodit trochu zapáchajícího blátíčka a pak už se zase celý rozradostněný vydal opačným směrem v obíhání zahrady. Než ho Kryštof chytil, musela to bejt pro pejska opravdu náramná zábava. Pak se skóre otočilo a hoši byli v boji zblízka vyrovnaní. Pranice to prý byla velkolepá, Kryštof křičel, pes kvílel a vyl, až se sousedi seběhli u plotu a vytvořili obecenstvo. Kdo komu fandil, to nevím - psí verzi téhle příhody neznám. V jednu chvíli už to mohlo vypadat na Rozruchovo vítězství, i když smrduté bahno bylo na obou soupeřích rozvrstveno ve stejném množství a vodě se zatím oba zdárně vyhýbali. Pak se ale ve vzájemné rvačce dostali do blízkosti stříkající hadice a to už Bernýsek nehodlal dál snášet. Přestal tolerovat Rozruchův kotníkový handicap i to, že má obě ruce zaklesnuté za jeho obojek a vyrazil k rychlému ústupu. Díky tomu, že se Kryštof nemohl bránit, protože měl obě ruce dokonale zamotané o psího obojku a nohy mu prostě nestíhaly, dovlekl ho pes až mezi jabloně, kde se zamotali mezi kmeny stromů. Že mě tahal pes na zamrzlých polích, když jsme byli v lednu bruslit, tak s tím jsem se vytahovala dost dlouho, ale tohle číslo, kdy za ním jel Rozruch přes půl zahrady po trávě a bez bruslí, to je teda opravdu exhibice. Rozrucha to asi trochu naprdlo, že si sním pes tak sprostě zahrává a ještě na veřejnosti - sousedů se scházelo čím dál víc, tak ho z posledních sil dotáhl k hadici a za psího vytí drhnul bahno z Bernýska i ze sebe. A jak byl v té hygienické agonii, sám šel ještě do naší koupelny, aby se umyl v teplé vodě. Ovšem z toho rozčilení zapomněl, že mu zůstal v ruce psí šampon... Nakonec na sebe nalil několik parfémů a ujel z místa činu na svou pracovní party. Jistě tam byl nejvoňavější - ještě když se v ty dvě hodiny ráno štrachal do postýlky, tak mi bylo divné, že voní sice jinak než od ohně, ale přes všechny alchymistické pokusy má přece jen s psí vůničkou něco společného.