.. to neznám, jak taky u nás jinak, že :-)
ačkoli jsem měla mít klídek a veget (vypadalo to na “pouhý” jeden časopis o padesáti stránkách...), samozřejmě je všechno jinak... zrovna tenhle má stránek o deset víc a mám na to asi 14 dní - což se všema korekturama nechci ani vidět... A k tomu hurá akce s výběrovým řízením na 4 další časopisy, každý ve dvou verzích a ještě cizojazyčná verze našeho posledního časopisu - ten je naštěstí už designově hotový - “jen” se tam musí vyměnit texty...
A pokud začne zlobit počítač jako zrovna dneska, tak to je na pár dní prácička...
ale co je super, už nám funguje kuchyň, už mám ušitých všech asi stopadesát kompletů oblečků pro všechny možné panenky, co si kdo objednal (jen kamarádka nesmí porodit předčasně, oblečky pro její miminko jsou stále jen nastříhané a Kačenka na svůj teplý mantinel k posteli čeká už asi taky rok...), miláček má novou televizi a tím pádem i pokoj, kde rád spí, já už taky nespím na zemi na matraci, ale smontovali jsme postel - tu mám pro změnu u počítače (proto prej musíme spát zvlášť, anžto dělám dlouho do noci a taťku bych rušila ve spaní.. No nevim, každou noc tu mám kromě nájemníka v břiše i postelovou nájemnici Kačenku a ta si nestěžuje...)
Tak si Kačenka taky začala vymýšlet, že nechce do školky - dokonce zjistila, že děti, co mají kašel, tak zůstávají doma a začala pilně cviči kašlání... V pátek dosáhla prvního stupně úspěšnosti a nechala jsem ji doma... Odměnou mi pak bylo celodenní fňukání, až jsem ji šoupla před DVD, jinak bych neudělala vůbec nic, naopak jí bych mohla udělat něco nepěkného...
A byla doma i v pondělí - to už vlastně byl čas na vyvěšení adventního kalendáře - jenže s opicí v zádech nebylo kdy ho připravit... Tak jsem jako matka krkatá podala vysvětlení, že si za to může sama a že jí andílci ještě nic nepřinesli, protože tolik fňuká... FUUUUJ, stydím se.....
A hned včera ráno co byla už ve školce jsem pilně vázala balíčky s dárečkama a andělíčkama na dveře...
No a taky jsme spolu včera patlaly těsto na perníčky - to jsem ještě netušila, co jsem si zas na sebe vymyslela... Dneska ráno vstanu, probudím spící protivu, navlíknu na ni oblečneí, obleču jí i paneku do školky a vyexpeduju je s tatínkem na cestu... Ale že bych si šla ještě lehnout??? Ani nápad, dřepím u compu, abych měla hotovo co nejdřív a mohly jsme odpoledne spolu péct ty perníčky... Tatínek se po návratu ze školky natáhnout šel, trošku jsem mu záviděla... No a jako na potvoru mě dneska počítač pracuje nějak extra pomalu, asi ví, že spěchám... A mimořádně mi není blbě, tak jsem se uvolila k tomu, že uvařím oběd... A miláček se učí do práce na nějaké přezkoušení, takže ho ještě před obědem musím prozkoušet a díky tomu jsem zase
o hoooodně chytřejší - vím, kde jsou na hasičských autech jaké žebříky, hadice a proudnice
a kolik které auto veze vody nebo pěny, heč... :-) No a po obědě zase teda vymýšlím já, že musíme nutně odnést kostýmy na Mikuláše k sousedům, aby to Kačka neviděla (máme problémy s andělem, loňský je v devátém měsíci a když se Kryštofa lidi ptají, proč teda nedělám anděla zase já, tak jim vysvětluje, že asi Kačka sama doma na čerty čekat nebude... :-) no tak si dám u kamarádky čaj a aspoň na chvíli sedím jinde než doma u počítače (jsem byla venku asi po třech dnech??!!!) a pak už zase hurá do práce, abych to stihla - kvůli těm perníčkům... Kryštof
s Kačenkou jedou ze školky rovnou na rehabilitaci a tak se vrací domů o něco později, ale pořád ještě brzo, anžto stále nemám přeuložené všechny potřebné soubory... naštěstí mě
z bryndy vytáhne kouzelná školka a já mám ještě půlhodinu k dobru... už to vypadá nadějně - ale místo uložení si omylem zavřu program... Nevadí, Kačka už tu sice poskakuje, ale dá mi ještě deset minut... V “deváté minutě” mi volá paní šéfová, že je nějaký problém s jedním
z časopisů, které jdou do toho výběrového řízení a že se budou muset udělat úpravy - hned... To už mi Káča visí na krku a huláká - mááámooooo ty peeeernííííčkyyyy jsi slíííbiláááááá... no to by se člověk fakt picnul... tak jsem udělala rychle návrh úprav a běžela pustit troubu - ne sobě plynovou, ale na perníčky elektrickou, aby byla předehřátá...) Pak mám opět telefonát z vedení, že teda takhle nějak to uděláme a nechám troubu troubou, Kačenku odvedu za tatínkem - ten si na plný pecky pouští v pokoji muziku - ať jsou tam chvíli spolu, že to jdu teda předělat... Za chvíli přisupí tatínek a ptá se, proč je puštěná trouba a co to vlastně dělám... Nejsem moc zdvořilá a žádám o deset minut klidu... Za chvíli je tady znova a láká mě, ať se jdu podívat, jak Kačka paří a zpívá... Je mi to líto, ale žádám o tři minuty a posílám ho pryč... Jen co odešlu soubory a letím se podívat na tanečnici, vidím už jen nafučenou bublinu, které evidentně zpívat ani tančit nebude... Tak jí beru konečně na ty perníčky... Chvilku jí to baví a pak praví, že už mi pomáhat nechce, protože ji bolí ručičky... Už se v troubě pálí první plech perníků, do kuchyně vchází tatínek a ptá se mě, kde mám poschovánvaný cédéčka, že nemůže najít Tři sestry
a že je mám asi někde u sebe... Tři sestry jsou mi šumák i v jiných okamžicích než když tahám
z trouby spálené cukroví, takže neběžím, abych po nich ihned pátrala, což taťku evidentně mrzí... Tak si apoň začne chystat večeři a ometá se kolem trouby a prostě překáží... Když se ho slušně zeptám, jestli by už nemohl vystřelit, dostane se mi přednášky, že takhle bych před Kačkou neměla mluvit, že mu to pak bude říkat taky... Ani jsem ho nepraštila válečkem (to by na mě ve školce stoprocentně naprášila....) Večeři si udělal a odešel koukat na zprávy - podvědomě jsem jen čekala, kdy přijde s tím, že bych měla Kačku chystat do postele - ale to už by po něm asi opravdu něco vyletělo... Anžto jsem si nechtěla upatlat mobil od medu, na přicházející sms jsem nereagovala a byla jsem tudíž v klidu do té doby, naž jsem si přečetla, že podklady ke konečné verzi designu mám na mailu... Takže jsem si v klidu dopekla perníčky (Kačka se s tatínkem dívala na zprávy, pak přišla - mamííí já mám hlad, kdy už bude ta večeře...), pak jsem teda udělala Kačce večeři a nechala jsem jí s chlebem u stolu, zatímco tatínek ležel ve vaně... Já šla dodělat ten zatracenej časopis... Když se na mě vykoupaný taťka přišel kouknout, cože to zase dělám, nezapomněl se zeptat, kdy bude mít Kačka večeři - mimořádně snědla všechno z talíře a nebyl u toho řev, takže si myslel, že je chudinka ještě hladová... :-) No tak ji vyfasoval na koupání a já v klidu úspěšně dokončila započaté dílo... Tak doufám, že to výběrové řízení aspoň vyhrajeme... a taky se modlím, abych už teď měla na práci jen ten jeden časopis a nemusela předělávat stále dokola všechny...
Kdybych měla normální chutě, tak si teď otevřu láhev vínka, ale bohužel mi po něm je blbě, tak si musím nějaký čas počkat až to přejde a s chutí si nějakou tu sklenku vypiju :-) Jen doufám, že se tyhle super nálady nepřenesou na mimino, protože mít doma dalšího nerva, to už bych se asi stěhovala na Mars :-)))

Tak mi držte palce, ať nezcvoknu :-))
PS - našemu taťkovi se tímto omlouvám za ty příšerný pomluvy, co o něm veřejně šířím, ve skutečnosti je většinou zlatej, za to teď můžou asi ty moje hormony :-)))))