Ráno nejdřív přemlouvám sama sebe, abych vstala z postele (byli jsme včera na vernisáži a Kačenka se dobře bavila a tím pádem jsme se vrátili domů hodně pozdě...) No na potřetí zvonění budíku teda zvednu svoje unavené tělo a v kuchyni postavím vodu na čaj. Pak se leknu v koupelně zrcadla a než se úplně proberu, třikrát se pokouším budit Kačku... Ta spí jak dudek - a to ani nepila víno... Evidentně má při buzení geny po tatínkovi - čekám, kdy mi jednu bouchne... :-) No já jsem ale na tom nějak podobně, tak je nebudu moc pomlouvat... Venku prší, tak se rozhodnu, že opravdu pojedem autobusem a navlíkám na protestující hádě oblečení... Při snídani jí češu a vnucuju kartáček na zuby - aby to nějak skloubila rychle dohromady, že nám to za chvíli jede... No ono těch autobusů jede po půl osmé asi víc, ale to nemusí vědět, že... Pak bysme jezdily do školky třeba na desátou :-))
Ve školce vysvětlím paní učitelce, že Kačka opravdu nemá alergii na brambory, jak jim
v pondělí tvrdila (nechtěla jíst bramborový placky - si je spletla s květákovýma, kterých se doma přežrala - to se jinak nedá napsat - a bylo jí pak blbě...) a pak za fňukání a békání utíkám z dveří... Béká samozřejmě Kačenka, ne já... Cestou zpátky mě známá hodí autem na poštu, kde vyřídím odeslání balíčku a šupajdím domů... Abych se nemusela sama před sebou stydět, že celý den jenom sedím u počítače, dám si ráno rozcvičku - na zahradě... Někdo má pozdrav slunci nebo tibeťany - já sbírám psí bobky... A že jich mazánek vždycky vyprodukuje plnou lopatu... Pak dostane další keksíky, aby mohl v produkci pokračovat a já konečně zasednu k práci...
To, co jsem včera dělala půl dne, se dnes musí dělat znova - ne že bych něco zkonila já, ale nějak se paní redaktorky blbě dohodly a na všech stránkách se dělají textové změny a já se modlím, abych to vůbec stihla všechno přeuložit k odeslání do tiskárny - má to tam být
v poledne, takže pro mě dooobrej stresík... A já v tu dobu mám vyzvednout Kačku ve školce... Počítač se snaží, chroustá a ukládá soubory a já mezitím ještě stihnu vyprat a pověsit prádlo - od sušáku odbíhám vždycky ukládat další stránky - no docela se i protáhnu... Pak už mi zvoní budík, že teda mám vyrazit do školky, ale jako na potvoru se zpomalilo kopírování hotových stránek na server a hlásí mi to, že to bude trvat dvě a půl hodiny!!!!!!!! A za půl hodiny to má být v tisku... Tak naháním po telefonu správce připojení na net - nebere to... Budík zvoní podruhý... Já restartuju počítač, jestli se to náhodou nebude načítat rychlejc... Nic... Budík zvoní potřetí... Je jasný že bus nestíhám... Píšu do redakce, že mají smůlu, nechám to pomalu kopírovat na server a musím do školky... Budík už jsem radši vypnula... Venku leje jako z konve :-) Znova volám, co je s netem - a prej že nám možná zateklo někam k anténě když mi to takhle blbne za deště... No tak na to už stejně teď kašlu a hledám sedačku na kolo a helmu pro Kačku... Pak hledám svoje kolo - zaprášený stojí vedle kredence zakrytý špinavou plachtou, omotaný lanem a ještě mi to Kačka zašprajcla nějakým klackem... Pak se pokouším zjistit, jak se tam ta sedačka instaluje - Kačku vozí většinou Kryštof, ale naštěstí i já mám na kole přimontovaný to zařízení na sedačku, takže během chvilky vyrážím jako blázen směrem ke školce... Prší opravdu moooc hezky a na zkratce - polňačce zjišťuju, že pod kalužema jsou schovaný dost velký jámy...
U školky hodím kolo do stojanu - snad ho nikdo neukradne a letím mokrá jak myš pro Kačenku... Už necinkají příbory a děti se chystají odpočívat... Treperka mi vyčítá, že jdu pozdě - asi se bála, že bude muset po obědě taky spát (to je už dva roky pod její úroveň..) Takže dostane pláštěnku, instrukce, že asi trochu zmokne, ale musí to vydržet a vyvstává problém - kam s medvědem, krterýho má dneska s sebou... Já tašku nemám a ani na kolo není kam přivázat a aby chudák zůstal sám ve školce, to není možné... Tak ho cpu Kačce do kapsy
u pláštěnky a za chvíli se málem válí v kaluži (medvěd, ne Kačka) no ale povedlo se mi přece jen tam nacpat méďovu hlavu a Kačka má úkol medvídka neztratit... Její kšiltovku a džíny si vtipně strčím pod triko na břicho a vyrážíme k domovu. Kolo nadskakuje, Kačka vejská - doufám, že to nebylo strachy a já ani nedejchám, aby mi zpod trika nevypadla ta její čepice a kalhoty... Tentokrát se v hospodě nezastavujeme a rychle míříme rovnou domů, taky by mi mohli říct, že vodníkům nenalejvaj... Já doma letím hned k počítači, jestli se zase kopírování nezaseklo, ale kupodivu už je celý soubor na serveru - hurá... Tak zbývá ještě doladit pár drobností a čekám, jestli je všechno v pořádku... Pak ještě něco pracovně řeším přes Skype a Kačka nemá nic lepšího na práci, než mi houpat židlí a prudit mě... Když už nevěděla co by mě zvedlo ze židle, začala tady plivat po podlaze... Tak to mě zvedlo rychle a stejně rychle moje ruka dopadla na její pozadí... Pak jsem kolegyni musela vysvětlovat, že jsem jí opravdu nepřizabila a nezlomila prstíčky, jak tady hulákala... No pracovní záležitosti se teda zdály hotové a já šla s Kačkou upéct dort pro tatíka - vymyslela jsem si nějaký s motivem boxu - ale pořád jsem nesehnala žádné rukavice - ani klíčenka nebo nějaká blbost, která by se dala na dort použít, prostě nic... Tak jsem je teda udělala z čokolády sama. Při šlehání těsta se mi zasek mixér a něco v něm ruplo... No tak jsem to otevřela, vypadlo pár polámaných plastových součástek a funguje to zatím i bez nich (to jsem to ale rychle opravila - ještěže jsme nevyhořeli, to by tatík neměl žádný překvapení... :-) No a jednou jsem v obchodě koupila takové ty barevné želatinové provázky - ale jsou hnusně zelený - tak jsme se s Kačkou ještě vydaly pro červený... Domů jsme přišly kolem šestý hodiny - opět kontrola, jestli mi z práce něco nevrátili na předělání a začalo se se zdobením dortu - mixér vydržel, krém je jedlej - ale rukavice se mi rozlomily a červený “provázky” jsou blbý, anžto děsně praskaj... a já blbka do těch rukavic udělala fakt díry na protažení... No vyhrála jsem si s tím, sice je to prasklý, ale moc to nevadí... Jen na ty lana u ringu to fak je nepoužitelný... Tak ještě že jsem švadlenka - sysel a mám doma různé šňůrky, že... Pak ještě Kačenka potřebovala vyrobit tatínkovi taky nějaký dárek, tak jsme vymyslely klobáskové květinky :-) To už na ni ale dolehla únava a prudila, že jsem se držela, abych jí tu klobásku i s okvětníma lístkama nehodila na hlavu... No a pak ještě upéct bábovku, kterou si tatínek na zítra objednal a jsem zvědavá, kdo tam uklidí ten bordel... Asi babičky, až zítra přijedou :-))))
Tak se těším na další podobně veselé pracovní dny a jen přikyvuju na takové ty výkřiky - ty se máš, děláš doma, dítě ve školce, to je super klídek, viď? Ale je jasný, že jsem ráda, že to vůbec nějak funguje, to zase joooo :-)