Den první - celkem nuda...
zatím žádné ztráty na životech, dnes zařvala jen židle (nová, krásná, červená) a stůl (starožitný, zrestaurovaný - nyní zdevastovaný...) - jsem si nevšimla, že se junior natáhnul pro kovovou lžící a tou “vysekal” do nábytku neuvěřitelný vzorky...
pokus o teroristický útok na matku byl zdárně zmařen - chtěli mě zamknout na záchodě... kdyby se jim to povedlo, nevím, jak bych se protáhla tím malým okýnkem ven - tam navíc bylo asi mínus sedm a představa, že stojím zvenku u domovních dveří a vyjednávám s odborářema podmínky, aby mě vpustili domů, to by se mi teda vůůůbec nelíbilo...
už ráno mě Káča vytočila natolik, že došlo k tělesnému trestu a pokud si vzpomínám, pohádku budu večer číst jen Jaroušovi...
Kačence jsem nasmlouvala zábavný program na celý týden - zatím jsme trefili i dost ještě zdravých dětí a rodinek, kteří jsou ochotní k nám přijít nebo kam se vnutíme my (přes ulici, aby to nebylo daleko...) Asi začnu Kryštofovi domlouvat i boxerský zápasy, nechápu, proč on tomu věnuje vždycky tolik času, když to jde celkem rychle... Můžeš? Ne.. Tak dobře, beru dalšího v pořadí...
Jen jsem zvědavá, kdo bude chodit za mnou po večerech, abych měla společnost... Nejlépe by to měl být nějaký mladý vtipný a zábavný kuchař a uklízeč :-))
v rámci “klidu” se junioři dívají na počítači na Madagaskar 2 - nějaký taneční kreace a zpěv - já tak rád trsáááám trsáááám jsou pořád lepší než jiné akrobatické cviky, co tady sešitá Kača předvádí...
- mimochodem - včera si omylem strhla náplast, když letěla na poslední chvíli na záchod... nejdřív ječela hrůzou (ten pocit překvapení, že je to pryč, když se tak děsila, až jí to v ordinaci sundají...), pak šílela, co to tam má (podle mě klasickej přední steh, žádný složitý vyšívání...) a pak mě uháněla, abych jí to zase ihned něčím zalepila...
oběd - rychlá polívka z brokolice (žádná Vitana z pytlíku - skutečná brokolice z “masa a kostí”)
odpoledne návštěvy - hned po obědě kamarádka ze školky (trochu kašel a rýma - ale to má dneska každej...) a odpoledne děda s proviantem... četl sobotní zápisky a dovezl mi krabici zákusků - na nervy...
na osmou hodinu KONEČNĚ jsou v posteli (pohádku jsem nakonec nečetla ani Jaroušovi - sice už nevím, co provedl, ale přišlo mi to nehezky vhod, že teda pohádka nebude vůbec...)
já si v kuchyni zase zatančím se smetákem, nakrmím myčku, psa a kočku, vynesu odpadky - jo zítra popeláři, takže vykoulet popelnici před vrata... pěkně před naše auto, ať to chlapci mají při ruce...
a už si ze sklepa nesu za odměnu lahvinku dobrého vína, že jsme to dneska tak v klidu přežili...
na schodech kroky... schovávám vývrtku za záda - kdyby to byl narušitel, vývrtku by v mojí ruce nečekal...
narušitelem byla Kačenka... dost chudácela kvůli tý pohádce, tak jsem myslela, že jde znova žebrat, abych přece jen četla... pohádku nechtěla... bečela, že ji bolí ucho... jojojo, včera u nás byla kamarádka se synkem, co měl pneumokoka... tak Kačenka vyfasovala teploměr a já zasedla na poradu s Googlem... Poradil konzultaci s lékařem... Bylo 21.49 a podle rádce na pohotovosti jsou do 22.00... konzultuju situaci telefonicky a mám prej s ní jet rovnou do špitálu na ORL...
To nemůžu do 22.00 stejně dát - probudit Jarina, dovléct do auta řvoucí Kačku, která odmítá někam jet, jo a najít vlastně klíčky od auta... Odkládám teda vývrtku na neurčito a pátrám...
Teplota není, klíčky jsou, já si připadám jak bratři Grimmové, když Kačence vykládám, že to nic nebude a jen se jí do ucha podívají - moc dobře si pamatuju, jak mi jako dítěti píchali ucho... hrůůůza...
Jarin se diví, co je to za noční bojovku, naštěstí nebečí v duetu s Kačenkou, ale občas se směje... No aspoň někdo...
Říkám si, kterej debil mi dal popelnici přímo před auto...
Zadní dveře nejdou otevřít - přimrzly... oboje...
Přískokem vpřed... Vzadu situace nebe a dudy - nebeskej Jarin se mi chechtá, Kačenka duje žalmy a naříká...
U nemocnice se pokouším parkovat (modří dááávno vědí, že skoro neřídím...) První pokus vyhodnocuju jako marný a zkouším to jinde... Přeci jen nabořit kontejner je lepší než odřít cizí auto...
Na ORL jsou milá sestřička a milá paní doktorka... Ptají se, zda si s Kačkou sednu do křesla k vyšetření... Sedla bych si - jenže kam s ním? Představa, jak velká částka by byla na složence za zničenou ordinaci po náletu našeho tornáda Jarouše, mě dovedla k rozhodnutí, že to s Kačkou zvládne sestřička...
Kačence naštěstí jen kapou do ucha kapky... Rázem je lůžkové oddělení ORL vzhůru... Sestra ji asi drží dobře, doktorka přežila a nástroje vzduchem nelítaly...
23.00 dorazili jsme zpátky domů...
a já si myslela, že z baráku celej tejden ani paty nevytáhnu
DOMÁCÍ VĚZENÍ - DEN DRUHÝ...
... nebudete tomu věřit...
Den druhý začal dotazem - mamíííí hele, to se mi v noci zdálo nebo jsme skutečně byli u paní doktorky???
což je dobré znamení, že Kačku nic nebolí... nasmlouvaný zábavný program teda zatím rušit nebudu...
jo Kačenko, byli jsme tam...
... a pusíš mi televizi?
šmarjá dej mi pokoj a vyčisti si zuby (Jarin ještě spí a po probdělé noci je každá minuta pod peřinou k nezaplacení...)
Spala jak dudek celou noc - zato kraken zjistil, že po nočním výletu mu vytrávilo a chtělo by to častější svačinky, tak se budil (interval hodina, někdy i po 30 minutách šíleně vyhladověl), že by si s dovolením ještě dal mlíko... Násoska malej... :-)
10.00
mami a vyndáš mi z ucha ten obvaz??? (aby jí kapky nevytekly, nacpala jí mudr do ouška kousek gázy...)
... tak si to zkus vytáhnout sama...
ruku v uchu, div ji neprostrčila hlavou - mamí, to nejdeeee...
jéééžiš přestaň, vždyť sis to tam šíleně zastrčila, počkej, dojdu pro pinzetu...
tak ukaž... čéče, nic nevidim, to zas budem muset jet na ušní, aby ti to vyndali... ale přece jen, kousíček něčeho v uchu je vidět... vydrž, zkusím to vyndat...
AUUUUUUUUUUUUUUU
hele, Kačenko, ty tam žádnej obvaz nemáš... nevypadnul ti náhodou v posteli???
néééé, nic mi nevypadlo...
Naštěstí jsem ho našla vedle postele a na ORL nejedem... zatím...
Nechválím dne před večerem, že...
Před obědem usazuju Kačku k DVD a letím s juniorem do lékárny pro kapky... Nezapomenu si koupit zásobu red bullů - co kdyby...
Junior už vykazuje jasné známky únavy, tak doma dostane včerejší výživnou brokolicovou a hupky s ním do peřin... Spím teda asi dřív než on, ovšem ne moc dlouho... Kdy jindy nám má někdo zvonit na zvonek, že... Navíc to ani nebyl žádný z účastníků zábavného Kačenčina programu, tak to schytal - rozmrzelá matka, za ní řvoucí dítě a pán se jde jen tak něco zeptat...
No pak už jsme neusnuli, to je jasný...
Došlo ale na dnešní odpolední návštěvu, Kačenčino ucho bylo jako zázrakem uzdravené a děti tady řádily jak pominutý. Tak jsem kamarádce v klidu odvyprávěla všechno, co jste vy tady četli a s klidným svědomím jsem si do kafe nalila aspoň ten vaječňák, když na víno včera nedošlo...
A jak to dopadlo?
Z ORL jsme dneska přijeli ještě před večerníčkem...
Jarin nemohl zůstat pozadu a chytil se za obě uši a naříkal...
A opět stejná otázka jako včera, tetokrát v ženském rodě - kam s ní??? Nechtěla jsem Kačku tahat s sebou, tak jsem ji teda umístila ke kamarádce. V momentě, kdy se mě její manžel ptal, jestli tam nechci odvézt, dotekl mi do mozku ten vaječňák a při mém štěstí - kdybych nedejbože nadejchala, už papíry nikdy neudělám... Tak jsem dneska aspoň nemusela řídit...
A když večer děti ošetřený nurofenem, kapkama do uší, nosu a jánevimkam konečně usnuly, vzala jsem vývrtku a narušitel nenarušitel, to víno jsem si prostě otevřela...
A abych v Bohnicích oslnila i při večerním programu, spíchli jsme mi s Laďou epesní pyžamko (místo Pepana... :-) foto už ale teď nestihnu...
Tak zatím dobrou...
DEN Třetí...
... pokud vím, tak na týdenních pobytech bývá označován jako kritický - to teda jsem zvědavá, co přinese nám...
Junioři vedou rušný noční život, fakt nevím, proč jsem se ve dvě vůbec pokoušela vlézt do postele...
Jarin vlastně nedostal pořádnou večeři, pokud nepočítáme nurofen... takže je řádně vyhladovělej a co půl hodiny se opět dožaduje mlíka... nebo že by za to mohli pánové Muller a Thurgau, kteří dodali nápoji lahodnou chuť?
Ale abych nekecala - když jsem ve čtyři hodiny zažehnala reálný pokus o vzpouru - oba byli náramně vzhůru a vypadalo to, že chtějí fakt vstávat!!! Tak jsem pak od 4.30 spala v kuse skoro do šesti...
Než se vzmátořím, abych ráno vstala, skáčou mi už v posteli oba po hlavě - no aspoň to vypadá, že je nic nebolí...
Děkuji prozřetelnosti za včerejší nákup red bullů... Hned si jeden leju do hlavy...
Dětem pouštím pohádky a jdu se probrat do sprchy...
To jsem ale asi měla udělat až po bitce o kapky do uší...
No nic... Za chvíli tu oba paří na Wohnouty a já čekám, až red bull začne působit...
K tomu čekání si dovolím i lehnout na kanape a hlídat krakeny “jako tatínek”
Za chvíli mi oba sedí na zádech a “píšou” písmenka...
Když se začnou nezřízeně chechtat, radši se kouknu, čím to po mě píšou... Zvýrazňovačem... zeleným... se radši nebudu dneska nikde svlíkat, páč nevím, jaký nápisy mám na zádech umělecky vyvedený... Některý asi mají zvláštní význam, jsou podtržený propiskou...
Ale konečně jsem skutečně holka jako lusk - zelená a ohnutá :-)
No a co s matkou počmáranou dál, že... jedině tak zahrabat...
Než na mě hodili boxovací pytel, docela příjemně jsem si v té hromadě hraček podřimovala...
To asi ten red bull mě dostatečně povznesl...
Dnešní kulturní zábavný program jsem bohužel musela zrušit a čekalo mě krmení té dravé zvěře... Tak abysme ladili, byl špenát... pak už jsem nebyla zelená jen na zádech...
A pozooor - opět jsem výchovně pustila Kačce pohádky (ale aby to nevypadalo, že jen sedí u bedny - to zase nééé... včera jsme vařili modelínu, pokusy o hňácání vánoček a koláčů proběhly i dneska... a pohádky i čteme... aby na mě nepřišla nějaká Zubatá ze sociálky...)
No a já s Jarinem jsme učinili několik pokusů o jeho uspání... Už jsem tu s ním v náruči pochodovala asi půl hodiny - jak se mrskal, pronese se neuvěřitelně... Tak jsme zalezli do ložnice a skoro hodinu byl klid... Od nás obou :-)
K večeru mě přišla vysvobodit babička - tak jsem měla propustku a šla “mezi lidi” - vyzvednout ty druhý kapky do uší z lékárny... Bohužel tu babi nezůstala přes noc, abych vyrazila někam do šantánu :-))
Takže si zatančím zase večer se smetákem a naložím se do vany, aby se mi odmočily ty zelený malůvky ze zad...
Pevně doufám, že z vany nebudu startovat zase k nějakým doktorům - i když jsem dneska Mullera s Thurgauem nechala u ledu, tak bych asi za volantem usnula...