jasně že to bude zase jedna stavitelská, jak taky jinak když máme barák plnej suti z vybouraných oken, že... V kostce tedy od začátku - minulý týden jsem v mezičase, kdy se mi ukládaly na počítači soubory, běhala po schodech a stěhovala jak magor všecko (no skoro všecko) z přízemí do podkroví... Předtím jsme ještě řešili počítač a psaní o cestě autem na pražské náměstí Míru mezi těma jednosměrkama by taky nebylo úplná nuda, nicméně to jsme zvládli, díky automatickému vypínání trouby jsme doma ani nevyhořeli když jsem pekla dort a kvůli rozhejbání nového compu na něj zapomněla, no prostě nenudíme se asi nikdy...
Ale tentokrát jsem ve výsledku celé “akce” byla nakonec viníkem já, takže mě Kryštof nemůže nařknout, že z něj zase dělám blbce...
Od čtvrtka máme na domečku bordel děs a běs s oknama, zedníci dělaj co můžou a včera jsme potřebovali komínem protáhnout husí krky, do kterých dáme kabel na přívod netu k počítači. Oproti současnému rozmístění totiž bude až na kuchyň všecko úplně jinak a moje “pracovna” se přemístí do přízemí. A někudy se tam teda ten kablík natáhnout musí no a ten komín nám přišel asi tak nejjednodušší řešení... Když už je všude binec, tak to přece nic neni, probourat tam malý otvor, že...
První co ráno bylo, že Kryštof odvezl Kačenku do školky a pak mi volala kamarádka, že by ji po obědě vyzvedla s jejich holčičkou a že by si treperendy u nich do večera mohly hrát. (že mě to nenapadlo, ještě jednou dííííky... :-) Takže o dítě jsme se nemuseli bát, že bysme ho zapomněli ve školce a směle jsme se pustili do práce - já na počítači - měla jsem toho mraky a Kryštof se zedníkem dole vesele bourali a prášili... Kryštof se mě v jednu chvli přišel zeptat, jestli jim vyklidím jedinou skříň, která dole zůstala plná věcí (už to faaakt nebylo kam nahoře nacpat), tak jsem ho musela odmítnout s tím, že za chvíli přijdu... Přišla jsem a co nevidím - skříň uprostřed pokoje, šuplíky plné čistých ručníků a povlečení vyrovnané na špinavé podlaze a miláček u toho bourá komín... Těch slov, co jsem zákonitě měla na jazyku bylo moc... Ale udržela jsem se a beze slova jsem přes ty šuplíky aspoň přehodila jedno z prostěradel. Chvilku na mě koukal a pak řekl - no tak sis to měla vyklidit sama... !!!! Ani teď jsem nezačala řvát a šla se věnovat opět práci na compu... Pak se trefil vrtačkou do elektrokabelu a to už jsem letěla dolů teda hodně rychle - naštěstí jsem to v počítači měla aspoň částečně uložený. Pak dorazil pan elektrikář a jelo se nanovo - zedník štukoval, Kryštof boural a já pracovala o patro výš. Díra do komína už byla v pokoji tak velká, že se tam dala strčit celá ruka, tak by nic nemělo bránit protažení těch rour - na konci měly těžký řetěz a závaží, aby se nezamozaly cestou v komínu
a tak jsme se vydali na půdu hledat, kudy se do toho komína dostat - jo asi jsem zapomněla říct, že komín máme ubouraný, anžto se topí plynem a k topení ho vůbec nepoužíváme :-) No a na půdě jsme v podlaze hledali díru do komína, kde už byl protažený TV kabel do pokoje
v patře... Do včerejška tam byl i ten internetovej, ale bohužel se ho Kryštofovi podařilo omylem vytáhnout.... Jako správní rádcové jsme našli a snažili se spustit roury do přízemí... A nic... Tak mě Kryštof vyslal do přízemního pokoje, abych tam prozkoumala komínový otvor... A sám si našel teleskopickou tyč, kterou se snažil shora komín prošťouchnout... S rukou v komíně jsem šmátrala a nic - i když bouchal, nespadla dolů ani saze... Tak jsem vzala metr a zkušebně ho do komína nacpala - když jsem byla už na třech metrech, občas se dolů něco sesypalo a já dostala hrůzu, že mi na tu ruku může spadnout třeba cihla a jak pak budu parcovat na compu, když budu mít přeraženou ruku v komíně... No vůbec by člověk neřekl, jak se při designování časopisu může zaprasit jako kominík :-) A abych nebyla jen od sazí, vylezla jsem na půdu a šla chvíli tlouct tyčí místo Kryštofa... Tam na mě číhala zase izolace ze skelné vaty nebo co je to za hrůzu na stropě a já blondýna si ještě vyhrnula rukávy, abych si neumazala mikinu... pak jsem si drbala ruce a říkala si, jak můžu být tak blllllbááááá... No ale zlatý hřebík programu teprve následoval - tyč jsem chtěla z komína vytáhnout a nějak se mi šprajcla a napružila, až protrhla střešní folii... A když to drahý manžel uviděl, tak měl tisíc keců a to už jsem nevydržela a začala taky ječet - že teda místo něj taky něco jednou zkazím já, tak aby se hned nepos... :-)) Strejda zedník se mě zastal - že se to prostě zalepí a nic dramatickýho se neděje... Pak se mrknul na ten komín a sdělil nám sladké tajemství, že náš komín má dva průduchy a my jsme samozřejmě v tom druhým... Tak jsme na půdě v podlaze našli další komínovou díru a tou prosvištělo závaží s řetězem i rourama takovým fofrem, že to dole v pokoji pěkně fouklo saze úplně všude. Ale
s malováním se stejně počítalo... A všecko je to vlastně jen a jen kvůli mě, protože ke svý práci potřebuju ten zapeklitej internet :-) Pak jsem letěla vytvářet hodnoty, abych za ten den aspoň nějaké stránky odevzdala, do toho přijela Kačenka (fakt si nedovedu představit, že by se mezi těma sazema popelila naše princezna v růžových šatečkách - no spíš si to dovedu představit
a jsem moooc ráda, že jsem to nemusela zažít...) a začala maminku poněkud prudit - ano tušíte správně, lezla mi na počítač a chtěla mlátit do klávesnice - moc se divila, že se mi to ani trochu nelíbí... Pak tatínek odjel odvážet suť, strejda zedník odjel už domů a my tu zůstaly samy... Práce jsem neměla málo a už to bylo potřeba odeslat - nicméně milostivá začala žebronit, že by si dala k večeři míchaný vajíčka. Já naivka se nechala ukecat a do té kuchyně pokryté šedou vrstvou suti jsem šla vařit... Že máme sundaný skříňky ze zdi a tudíž jen pár kousků nádobí rozstrkaných různě po šuplíkách nemusím asi ani říkat... Vejce jsem našla, kastrůlek taky - madam nemá ráda cibulku, tak jsem do kastrůlku dala rozpálit olej a šáhnu pro vařečku a tam samozřejmě nic - než jsem se zorientovala, kde asi mám vařečku, než jsem ji aspoň opláchla od prachu, olej se už opravdu dost rozpálil a když jsem do něj hrcla ty tři vejce, bylo to asi jako když se leje voda do oleje - poprskalo mě to solidně - Káča mi pak připomněla, že všechny slova, co jsem použila se přece neříkají... Pak jsem to přesolila a když to bylo na talířku, aniž to fiflenka ochutnala, nakrčila nosík a pravila, že jí to nechutná a že chtěla jiný míchaný vajíčka (a to ani netušila, že jsou přesolený - já jí to samozřejmě zatajila a pokrytecky jsem jí tvrdila, jak jsou výborný - dokonce jsem jí toho asi půlku snědla..) Ale siréna začala ječet - bůůůůhůůůůůjááá to nebudůůůůůů. Nechala jsem jí tam ještě chleba a odešla jsem do koupelny umýt okno od štuku, aby na laku nezůstaly skrny... Tak si stojím na okně, pocákaná olejem, nasra.., že jsem se zas nechala doběhnout a plnila nesplnitelné přání, do toho z kuchyně bůůůůhůůůůůůnebudůůůůůů a zvoní mi telefon (mohlo být tak kolem sedmé večer??) a paní šéfová mi sděluje, že na straně 36 ve druhém odstavci je potřeba něco přepsat... Slezu teda
z okna s tím, že jdu nahoru k počítači, do toho mě vyhmátne bůůůůhůůůůnebudůůůůů, drží mě za nohu a mění repertoár na káááámjdéééééšmááááámooooooo a já jdu teda opravit druhý odstavec na straně 36... Treperku mám ubulenou na klíně, ale ne že by byla vděčná, připisuje na stranu 36 do druhého odstavce tajně písmenka a nehodlá toho nechat ani po pátém napomenutí... Tak jí sklepu od počítače a pošlu dojíst do kuchyně aspoň ten chleba -
a opět mi k tomu zní bůůůhůůůnebudůůůůů. Zavřu dveře a snažím se to neslyšet. Za chvilku se dveře rozletí a Kryštof na mě rozčarovaně hledí a ptá se, co to má znamenat, že se Kačenka válí v šatečkách ve špinavý kuchyni a tvrdí mu, že jsem ji vyhodila a chudinka tam pláče a já si “klidně sedím u počítače”... No tak to už jsem všechny vyjmenovaný slova nenechala jen na jazyku a chudák to schytal i za všechny kolem :-)))
A k práci jsem se pořádně dostala až oba dva usnuli...