dneska jsme s Jarinkem byli na procházce, vzala jsem i foťák, tak posílám pár kousků jarních kvítků od nás :-)
jo a ještě teda jen pár dnešních postřehů...
ven jsme vyrazili hned "po ránu" - no prostě něco mezi desátou a jedenáctou... treperka ve školce, tata v práci, já jsem si udělala "den volna" :-)
Ta procházka s kvítkem v kočárku nebyla nijak krátká, bez zastávky jsme dorazili domů kolem druhé hodiny (nepočítám zastavení na focení, kdy jsem jednou rukou chytala Jarina nebo ujíždějící kočárek a tou druhou se snažila nějak fotit...)
Než jsme přijeli domů, Jarin usnul - ovšem doma nenechal splavenou matku ani sundat triko a jak jsme zastavili, vyskakoval z kočárku... Ale to ještě hlavou na beton nespad...
Doma rychlej obídek a hurá pro Kačenku do školky - procházka tak na hodinu opačným směrem než ráno...
Ve školce na zahradě pět minut pohoda, Jarina si zabavily holčičky pečovatelky a houpaly ho na houpačce... Paní učitelka se nad andílkem rozplývala a těší se, až tam za rok nastoupí... andílek... no jsem zvědavá, jak jí to těšení pak dlouho vydrží... :-)
Přišli jsme domů a princezna vyslovila přání, že by teda jezdila v ulici na kole - no učila by se jezdit bez koleček... To je u nás vždycky akce na rozvod - ale dneska tata není doma, tak jsem milostivé doporučila, že pokud nechce, aby na ni tatínek křičel, musí se naučit jezdit se mnou... Tak jsem přikurtovala Jarina do kočáru, aby sice křičel, ale nevypad hlavou na beton, že...
Kača dostala cennou radu - sedni na kolo a jeď... No a jela... :-)) Sice jsem ji občas šla lovit ze živýho plotu, ale jinak měla vlastně ideální podmínky - v ulici parkovalo jen jedno auto (o to se opřela asi třikrát a pak pro jistotu sousedi odjeli...)
Pak jsem je hnala ještě na zahradu, abych sebrala prádlo ze šňůry... Chvíli prudili sebe navzájem, pak se vrhli na psa a nakonec se teda Jarin vrhnul hlavou na betonovou podezdívku u plotu...
Tak má hlavu zase o něco větší, no...
Doma se ještě dívali po večerníčku na kreslené pohádky a to se asi panáčkovi zdálo nedostatečně vybarvené, použil tudíž moji rtěnku a důkladně ji aplikoval na obrazovku a aby ladil i on sám, tak zbytek rozpatlal na sebe a mikinu...
To že ještě stihnul pomalovat propiskou stěnu a odněkud vytáhnout štoubovák a drápat s ním po skříni, tak to jsou už jen takový téměř nepodstatný záležitosti, který se u nás přejdou mávnutím ruky... :-)